Bloody and unhonor - 2 - Po špičkách kráčejícíc padouch

Tip-toening villian // Po špičkách kráčející padouch
eyes in the ceilling // oči na stropě
your false intensions // tvá přehnaná intenzita
have warn thin // varuje prázdné
but we’ve been in your room // ale my byli v tvém pokoji
and in your closet, too // a i v tvé blízkosti
we’ve got one on you // máme to u tebe

Severus ležel téměř nehnutě v nadýchané posteli a proklínal se. Všude kolem něj to něčím vonělo – povlečení sladkou aviváží, vzduch v pokoji potem a Luciovou svěží kolínskou, on sám trochu Luciusem, potem a mýdlem. V určitém období si všímáte právě takových věcí. Ze všeho nejvíc na světě chtěl být opilý. Aspoň by to mohl na něco svést. Takhle ovšem bylo jeho chování prach obyčejná slabost. Nic nezáleželo na tom, že je to rok a den od doby, kdy otec utýral matku k smrti – samozřejmě, že mu to neprokázali, ona prostě jen umřela na jakousi nehodu s kuchyňským nožem, který jí přeřezal zápěstí do hloubky čtyř a půl centimetru; bylo by nelogické hledat v tom nějaký podnět, ten přece nože nemají. Trápení nebo smutek nejsou ospravedlnění.
Zaslechl šouravé kroky. V šeru pokoje rozeznával mosaznou kliku a teď se snažil nesledovat ji a nečekat, až otevře dveře. Nakonec se tak stalo a Severus se pokusil vnímat jen strop. Oči mu neustále klouzaly směrem ke skříni, u níž se Lucius převlékal. Zaslechl kovové cvaknutí. Byl si naprosto jistý, že takovéhle vydává jenom smrtijedská maska a pomalé vsssip, vsssip řemínků, kterými ji Lucius upevňoval na zadní stěnu za oblečením, ho v tom jen utvrdilo.
Lucius po špičkách přešel k posteli a s hlasitým zíváním se uvelebil vedle Severuse. Několikrát se převalil, než našel pohodlnou polohu na boku a zlehka Severovi přejel prsty po čele. Severus povzdychnul a přetočil se. Lucius vypadal vteřinu zaskočeně a zahanbeně, pak se ale usmál.
,,Kdy jsi se vzbudil?“
,,Před chvílí,“ odpověděl Severus ironicky. ,,Draco plakal a probudil mne. Kde jsi byl?“
,,Utěšoval jsem ho,“ odvětil Lucius s neměnným výrazem.
,,Přes dvě hodiny?“ pozvedl Severus obočí. S potěšením vychutnával Luciovu paniku. Nemělo to však dlouhého trvání.
,,Dobrá,“ začal Lucius, ,,uspal jsem ho a díval se, jak spí. Políbil jsem Narcissu a šel do zahrady. Trochu jsem zapomněl na čas a pak se vrátil k tobě. Spokojený?“ dodal. Severus se přetočil zády, aby nebylo vidět jeho rozhořčení.
Malfoy, novomanžel a novopečený otec, byl lhář a Severuse by to nemělo zatěžovat. Víc než co jiného totiž začínaly být jejich rozhovory nudné. Staly se obyčejnou nezáživnou nutností. Asi před měsícem, když ho Lucius vpustil do své ložnice a pod své brnění z falešnosti, se vrátilo veškeré spojenectví, které udržovali na škole. Tenkrát Sev nevěděl, že je to všechno proto, aby ho Lucius přetáhnul na stranu Pána Zla, takže mu to připadalo jako zázrak. To, že v tom Lucius pokračuje, ačkoliv už jsou na jedné lodi, ho přinejmenším překvapovalo, ale nic víc. Nedělal si přehnané naděje, že by tohle mohla být láska. On Lucia nemiloval. Sex, jakkoliv skvělý, byl projev neopětovanosti a nedostatku lásky. Luciuse to za pár měsíců přejde, až donutí Narcisu uvědomit si zamilovanost.
Jedna věc se mu musela nechat. Ať vám vysvětloval cokoliv, nebyla to vaše vina. Cissa tomu propadne taky. Je jí nevěrný, ale ne proto, že by mu nedávala vše, co potřebuje, ale proto, že Lucius je prostě takový. Nechá se obviňovat a bude plnit první poslední, zatímco se někde v ústraní bude stále věnovat něčemu jinému. Jste totiž dokonalý a neděláte chyby – a když, tak je to způsobeno nějakým odporným vnějším vlivem, jako je špatná výchova, zázemí, měsíční záření, prostě cokoliv. Nemůžete za to a po jeho boku je snadné uvěřit. A jednoho rána otevřete oči, zjišťujíc, že ten, kdo vám vždycky pomohl a kdo byl u vás pokaždé, když to bylo nutné, byl Lucius. Jakmile si uvědomíte, že je to pro něj pohodlné, bývá pozdě. Jste tolik zapletení ve vlastní nejistotě a pochybnostech, že nemáte sílu změnit jeho ani sebe.
Severus tahle stádia zvládl za osm let.
Lucius se přitulil. ,,Přece nebudeš trucovat, že ne?“ zašeptal škádlivě. Ruka se jako horký a hebký had položila přes Severovu hruď, tou druhou se Lucius podpíral.
Chtěl jsi, aby všichni poznali, že jsi smrtijed, letělo Severusovi hlavou, zatímco po zádech mu přeběhla husí kůže. Luciovy rty zanechaly na těch titěrných výstupcích téměř neznatelnou cestičku, po které se jazyk dostal skoro až na břicho. Seva ovanul chladný vzduch, jak ho Malfoy povalil a sám se přesunul nad něj.
Byl jsi někde mezi mudly a chceš, abych si toho nevšiml. Jejich oči se střetly a na chvilku měl Severus dojem, že Lucius vypadá vystrašeně. Pro něj byl vždycky jen blonďatým a dokonalým svůdníkem, nikdy ne chlapcem, ale kdyby si ho měl představit malého, bylo by to nějak takhle. Ve tváři nadšení, v očích děs. Vzápětí se Lucius usmál a změnil svoji tvář v bizardní masku chtíče.
Udělal jsi něco, čeho lituješ, a chtěl bys to vzít zpátky. Tohle říkáš jediným pohledem. Severus to však neřekl nahlas, naopak povzdychnul, když Lucius zmizel pod dekou a uvelebil se mu mezi koleny. Dlouhé a hbité prsty zabloudily přesně na citlivá místa. I kdyby se nakrásně snažil, nedokázal by Severus potlačit vzrušení. Určitým způsobem byl otrokem svého a hlavně Luciova těla. Nedokázal to nijak ovládnout, proto nesnášel ten pocit, když podvědomě našel stejný rytmus s ním a přirážel čistě pro pocit uspokojení. Bylo to uvolnění a vysvobození, to ano. Potřeboval to jako nic jiného a když už, byla to ta maličkost, kterou s Luciem sdíleli. Jeho tělo to vědělo líp než mozek. Ale mozek byl to, čemu Severus důvěřoval.
Severus zavřel oči, aby se nemusel dívat na obscénní zdvíhání deky. Okamžitě mu před očima vytanula Lily. Hebkost jejích rtů, kterou nikdy nepoznal a jen si jí představoval ve svém klíně. Zamrkal, aby ta představa zmizela, ale nemohl si pomoct. Měla by to být ona, ne Lucius…
Lhal jsi mi v mnoha věcech, ale já mám výhodu, našeptávaly jeho myšlenky, jakmile se natáhl po Luciových ramennou a zastavil ho. Lucius se vytáhl výš, jejich klíny teď byly na sobě. Lžu o něčem, o čem si myslíš, že to nejde. Šedé oči klidně setrvávaly na jeho tváři. Lucius opatrně pohnul boky. Severus zvrátil hlavu a trhaně vydechnul. Tak blízko… Lžu ti při souloži. Lžu ti polibky. Lžu ti tvým vlastním způsobem. Luciův úd se mu třel o břicho. Bylo to horké a dráždivé, mnohem smyslnější, než některá jejich žádostivá spojení. Lucius se k němu tiskl skoro bolestivě, ale Severus byl ochotný to překousnout díky blonďákovým umělecky pohyblivým kyčlím, jenž systematicky krůček po krůčku stimulovaly oblast od malé části stehen po podbřišek. Severus zasténal a prohnul se vstříc Luciově tělu. Potměšilý úsměv na blonďákově tváři mu neušel.
Šukáš takhle svoji ženu? pomyslel si s nenávistným bodnutím. Jeho i Luciův stupeň rozkoše ustavičně stoupal a jeho to vytáčelo jako cokoliv jiného. Neměl by tu být. Sakra, aspoň ne dneska! Lucius se svým tělem přitiskl těsně k němu a hýbal se už jenom lenošivě. Věděl, že to postačí. Pro Severuse byl jako vlahá přílivová vlna, která ho příjemně ochladí v neustálém sálajícím horku.
,,Už tě nikdo…“ začal Malfoy šeptem. Černé oči zaostřily na obličej přikrytý stínem noci a místnosti. ,,…nikdy…nebude ničit. Už se…nemusíš bát…“ přivřel oči a ze rtů mu unikl tichý sten. Severus vymrštil ruku, aniž by si to v první vteřině uvědomil, a tlakem na rameno donutil Lucia úplně klesnout a zastavit veškeré pohyby. Ten se podvolil. Horký dech ovanul Severovu klíční kost.
,,Jsi v bezpečí,“ zamumlal mu do kůže a natáhl ruku k Sevově rozkroku rozhodnutý dokončit, co začal. Severus po hmatu přejel po jeho lopatkách. Proč jen měl ten divný pocit? Pevně sevřená, klouzající dlaň však rozpouštěla pochybnosti. ,,Postaral jsem se o to,“ dokončil Lucius přidušeně.
Sevovi se sevřely vnitřnosti. Ten pocit jenom zesílil Luciovými zrychlenými pohyby a tichým vzlykem. Severus, strnulý hrůzou, cítil, jak ho zvolna zaplavuje vyvrcholení. Téměř nedýchal a i když to nebylo přímo nepříjemné, dal by cokoliv za to, kdyby teď mohl umřít a nikdy už nemusel otevřít oči a spatřit zlatavé vlasy na své hrudi. To, o čem dnes s Luciusem mluvil, než se šli pomilovat, byl Tobias Snape. V těchto dnech Sev otce nenáviděl víc než kdy dřív. Bál se ho, ale dokázal říct proč. Ta část, ten malý kluk, kterého Tobias neustále bil a kterého dokázal seřvat za ledacos, se stále bál vracet domů. Připadal si ukřivděný. Přece by nikoho nenapadlo, že to, co dneska plácal, myslel vážně?! Snažil se vyhnat tu myšlenku, že si Lucius vzal ty řeči o pomstě k srdci a rozhodl se něco udělat…
Jenže mu pořád dokola plula v hlavě – a to jak při vyvrcholení, tak i po tom, co se hrubě vymanil z Luciova objetí a zmizel v koupelně.
Řekl jsem mu, že můj otec je samostatný – nenaučil mne důvěřovat druhým. Merline, já jsem mu snad dokonce řekl, že můj otec je rozhodný a zásadový – nemohl mne naučit naslouchat přáním druhých! Udeřil rukou do kachličkové stěny. Vlažná voda sprchy ho rychle promáčela a jediné, čeho tím dosáhla, bylo, že se mu podlomily nohy. Z očí se mu spustily slzy, i když se tomu chvíli bránil.
On šel a prostě to udělal! Nedokázal tuhle absurdní myšlenku vypustit nahlas. Lucius se v noci vytratil, aby zabil mého otce… Tobias se stal další součástí jeho dokonalé pomsty… Nikdy jsem si nemyslel, že až zemře, tak budu brečet. Snil jsem o tom jako malý kluk a vždycky mne to naplňovalo příjemným očekáváním tak, jako jiné děti třeba vánoce. A když to bylo hodně nesnesitelné, byla tady Lily… ON TO VÁŽNĚ UDĚLAL! A pak se vrátil pelešit se se mnou! Do záchoda se vším!
Svezl se podél zdi a schoulil se u kohoutku. Kapky vody v hustém proudu vytrvale a neodbytně narážely u jeho chodidel. Nedokázal se přes vzlyky skoro ani nadechnout, ale bylo mu to jedno. Pohodlí se stalo tím nejmenším.
Lucius věděl, že se mi to nebude líbit. Ale uvědomil si to, až když bylo pozdě. Sakra! Ten idiot má vážně svědomí! Z jeho pohledu to nejspíš vlastně není nic zlého! Je přece smrtijed – je tu od toho, aby zabíjel mudly. Navíc se bude domnívat, že na to měl svaté právo, protože můj otec byl…byl…byl to MŮJ OTEC! Zatraceně! Já to nenávidím! Nenávidím jeho! Nenávidím sebe! NENÁVIDÍM! Tohle znamená být smrtijed?! Jestli Lucius jen tak v klidu jde a odpraví…někoho, protože jsem prohlásil takovou blbost v záchvatu spravedlivého ukřivdění, co by udělal, kdybych ho o to požádal?! Ne, to ne, Lucius není ten nejhorší a bezcitný… Já nechci, aby umřeli… Já nechci, aby umřela….
Severus nevydal ani hlásku. Němě zíral na protější stěnu a choval svoji vlastní bouři v duši. Měl dojem, že i tohle ticho mu rve hlasivky z hrdla. Nebyl schopný vnímat nic jiného než svoje myšlenky, vztek, smutek a malé drobné kapičky horké jako krev. Otevřel ústa a pára mu je okamžitě vysála do sucha. Někde v tom temném koutě své mysli, kde byla vždycky alespoň troška zdravého rozumu, si uvědomoval, že tu nemůže zůstat. Ten opatrný hlásek mu napověděl, co dělat. Před očima mu vyskočily pergameny, které kdy ve škole popsal svým drobným pedantickým rukopisem, s návody příprav lektvarů.
Krvosytný lektvar, začal a zvedl se na nohy. Tři unce mízy z fagus ignacia se smíchají s padesáti (asi pět gramů) až tisíci (přibližně půl kilogramu) – určujeme podle množství ztráty krve – chloupky pavouka avicularia avicularia. Na prudkém ohni se vaří deset minut, bez míchání. Míza se teplem rozpouští a vypařuje. S chloupky vytvoří fialovou viskozitou směs. Necháme vystydnout na padesát stupňů (přibližně jedenáct minut). Po té přilijeme deset mililitrů z šesti denního vývaru z kořene globinatky ruměné nebo je možné nahradit jej dvaceti mililitry šťávy ze štědřence odvislého – nutno započíst snížení pozdějšího výsledku. Společně s přiléváním snižujeme oheň. Roztok se zbarví do tmavočervené. Charakteristická cibulová vůně stoupá v modrošedém dýmu. Vypnutí vody, osušení.
Severus se vrátil do ložnice. Lucius ležel tak, jakoby stále svíral tělo svého společníka. V jiné situaci a na jiném místě by to možná bylo nádherně nostalgické a rozkošné. Ani jeden z nich nic neřekl, když se jejich oči střetly. Severus se jal oblékat. Lucius ho pozoroval, ale jen opatrně a tak, aby to nebylo příliš nápadné či žádostivé.
,,Musím jít. Dost možná se do konce týdne neuvidíme,“ zamumlal Sev a sklonil se k Luciovi.
,,Severusi…já…“ Lucius vzhlédl, ale na rtech mu přistál ukazovák. Odstrčil ho. ,,Neměli bychom si promluvit?“
Severus zavrtěl hlavou a vytratil se. Za bránou Malfoy Manor mu vytryskly slzy.
Není nic, co si můžeme říct. Můj otec byl bojovník. Nenaučil mne soucitu.

A/N: Fagus ignacia je latinské jméno odrůdy buku, která v našich zeměpisných šířkách neroste. Avicularia avicularia je odborný název pavouka Sklípkan Huňatý. Globinatku ruměnou jsem si vymyslela, Štědřenec Odvislý je známější jako zlatý déšť.